Zakladatel NADĚJE Ilja Hradecký obdržel 28. října z rukou prezidenta Petra Pavla státní vyznamenání.
Iljovi Hradeckému byl propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka 2. třídy za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.
Jak ten neuvěřitelný příběh vtěsnat do pár odstavců?
Ilja Hradecký se svou ženou Vlastimilou založil v Československu jednu z prvních neziskových organizací po pádu komunistické totality v roce 1989. „Po letech neužitečných jsem chtěl dělat konečně něco smysluplného.“
Začali skutečně z ničeho. Když v srpnu 1990 na pražských nádražích zůstávali bezprizorní uprchlíci z Rumunska, manželé Hradečtí prostě poslali své dvě děti nakoupit, uvařili velký hrnec polévky a vydali se hladovým a vyčerpaným lidem pomoci. Uprchlíky ale neopouštějí ani v dalších týdnech a měsících. Podílejí se na budování prvních uprchlických táborů. K manželům se postupně přidává pár přátel, vznikají stanovy… a 21. srpna 1990 je zaregistrován spolek NADĚJE. Cíl činnosti: vybudování sítě služeb lidem v nouzi na křesťanských principech.
„Všechno se bylo třeba naučit, nebyli zde odborníci. A manželka do NADĚJE vložila své dědictví. Až v roce 1991 nám Petr Víšek z ministerstva práce řekl, že děláme práci pro stát, a tak by nás měl stát platit. To byl úplně nový pohled na věc.“
Manželé Hradečtí vybudovali bez finanční pomoci ze zahraničí, bez spojení s církvemi stabilní a respektovanou organizaci, která dnes pomáhá dokonce šesti skupinám ohrožených lidí ve 27 městech České republiky.
Ilja Hradecký také založil v roce 1992 první Potravinovou banku u nás. Je uznávaným odborníkem na problematiku chudoby a bezdomovectví. Dlouholetou a vytrvalou prací se zasloužil o celkový rozvoj sociálních a zdravotně sociálních služeb v ČR a o lepší vztah veřejnosti k lidem v nouzi.
Iljovi Hradeckému se říká „muž, který dal Naději tisícům lidí“.
A ještě daleko většímu počtu lidí dal příklad.
